Athény I.

Athény stojí za návštěvu, vždycky. Nejkrásnější - alespoň pro mě - jsou tak od listopadu do dubna,

Knih, online průvodců, aplikací a videí o Athénách je k dispozici nepočítaně a mnohé určitě stojí za shlédnutí nebo přečtení - níže tedy najdete jen má oblíbená místa, na která se znovu a znovu vracím. Na všechno ostatní je tu Lonely Planet, athenslover.com nebo třeba Matt Barett - odkazy na různé zdroje najdete i v textu níže.

Acropolis - je to na kopci, je tam moc lidí, pořád se tam motá jeřáb... ale je to krásné. Přestože vždycky remcám, že tam jdu naposledy, už jsem se tam vyškrabala alespoň čtyřikrát. Nejkrásnější to ovšem bylo v prosinci  2017 - skoro žádní lidé, asi skoro 20 stupňů a neuvěřitelně modrá obloha. Věci se ale mění a pokud na Acropolis vyrazíte, kupte si vstupenky na určitý čas předem - od dubna 2024 se Vám totiž může stát, že pokud přijdete bez vstupenky, budete si muset počkat, na volný "slot". Než na Acropolis vyrazíte, určitě si něco přečtěte - Kromě Parthenonu zde najete i další stavby, které stojí za pozornost - ať už jsou to Propylaje, Erechteion nebo Herodovo divadlo

Plaka je nestarší Athénská čtvrť, rozkládá se kolem severního svahu Acropolis - přibližně mezi ulicí Makrygianni a Antickou Agorou (Ancient Agora). Je to část Athén, kterou navštívit musíte, protože mimo Acropolis, Agory, Hadriánova oblouku a spousty dalších pamětihodností, právě tady najdete hospůdky a taverny na schodech vedoucích k Acropolis, které se střídají s malými kostelíky, obchůdky, pouličními muzikanty a vůbec vším, co Vám namíchá ten správný athénský zážitek. A je Plaka turistická? Jasně, že je... pokud se chcete davům turistů vyhnout, přijeďte v zimě, určitě to stojí za to. Krásné jsou zde i Velikonoce, kdy se ve všech kostelících konají mše a zpěv se nese celými Athénami. Chce to ovšem  vyhnout se letům, kdy se ortodoxní Velikonoce shodují s katolickými - to bývá docela narváno.

Anafiotika  se nachází hned vedle čtvrti Plaka a její historie se začala psát kolem roku 1840, kdy dělníci z ostrova Anafi stavěli královský palác (nachází se na náměstí Syntagma, a od roku 1943 zde sídlí parlament). Okolí Acropole jim připomínalo jejich ostrov a tak si zde postavili vesničku, ve které si díky malým, bílým domkům a úzkým klikatým uličkám budete připadat jako uprostřed Kyklad. Vesničku prý stavěli vždy mezi západem a východem slunce, protože podle Otomanských pravidel když bylo něco postaveno v této době, stal se dům i pozemek majetkem toho, kdo jej postavil. Slyšela jsem ovšem několik verzí, tak kdo ví.  Anafiotika je  jedno z mála míst, kde nenajdete žádné obchody ani restaurace, a i prodej domků je v podstatě nemožný. Z původní vesničky zbylo jen 45 domků, zbytek vzal zasvé kolem roku 1950 v rámci archeologického průzkumu, ale i tak je moc krásná.

Areopagus nebo taky Mars Hill je jeden ze sedmi athénských pahorků a jeden z těch menších, takže vylézt na něj není problém - jde vlastně o skálu, na kterou se dostanete po železných schodech. Naskytne se Vám z něj ovšem nádherný výhled na Athény, na Acropoli a taky na západ slunce - někdy mám pocit, že se tam na něj schází půlka Athén - stojí ovšem za to. Mimochodem - chce to alespoň trošku rozumné boty, v žabkách bych tam nelezla, protože skála klouže jako čert. Totéž ostatně platí pro Anafiotika a Acropolis.

Ulice Adrianou je jedna ze spojnic mezi  čtvrtí Plaka a náměstím Monastiraki. Prý je to nejstarší athénská ulice - najdete zde nejstarší athénský dům, ale taky záplavu obchůdků se vším možným a nemožným. Kdykoli píšu o téhle ulici, musím zmínit kouzelný obchůdek s tak trošku jinými suvenýry, Forget Me Not. V ulici Adrianou a přilehlých uličkách je i spoustu jiných úžasných věcí a ještě víc tak trošku... kýčů... ale kde ne, Na "turistické" nákupy ji ale mám moc ráda. 

Monastiraki je jedna z nejstarších Athénských čtvrtí, které dominuje náměstí stejného jména. A náměstí také určitě stojí za návštěvu. Monastiraki je zdrobnělina slova klášter - v Byzantském a Otomanském období zde býval velký klášterní komplex Pantanassa (Velký Klášter), dnes už zbývá jen Pantanassa Basilica (Orthodox Church of the Virgin Mary Pantanassa). Náměstí samotné je vlastně Athénská historie ve zkratce. Poblíž je Hadriánova knihovna a Agora, které připomínají nejstarší Athénské a Římské období. Ale je zde také Mešita, postavená v roce 1759, ve které  dnes najdete Muzeum Moderní Řecké kultury. V neposlední řadě na  náměstí najdete také klasicistní budovu se stanicí metra (modrá a zelená linka - modrou linkou se dostanete na letiště i do Piraea). První linka Metra byla otevřena v roce 1869, stanice Monastiraki pak v roce  1895 - byl to v podstatě vlak spojující Piraeus a čtvrť Kiffisia, nicméně dá se považovat za nejstarší metro na Evropském kontinentě. Pokud si na náměstí všimnete díry do země obehnané zídkou a zábradlím, stojíte nad korytem řeky Eridanos, jedné ze tří athénských řek (Kifissos, Ilissos, Eridanos). Řeky dávno zmizely pod zástavbou, dají o sobě vědět většinou jen za velkých dešťů. 

Já si na náměstí nejraději ráno koupím v pekárně poblíž stanice metra kafe a croissant nebo výborné sladké croissantové tyčinky, sednu si na zídku vedle kostela a koukám na lidi. Totéž se dá provozovat večer - ovšem bez toho kafe. Kolem náměstí je ale i několik střešních barů, odkud je moc pěkný výhled (a v sezóně tam bývá narváno, protože dát si cocktail třeba v A for Athens je trendy), v neděli najdete v okolních uličkách bleší trh, nedaleko je městská tržnice, spousta obchůdků a hospůdek. A taky katedrála s malým kostelíčkem vedle... a vůbec spousta krásných míst. 

Psiri - o této čtvrti asi nejčastěji uslyšíte, že je "autentická" - a taky je. Najdete ji hned vedle Monastiraki - před lety to bylo místo kam nebylo radno se vydat, ale s rozvojem turistiky se tak nějak dává dohromady - vyrostla tady spousta hotýlků, ale jinak si udržela skvělou atmosféru a určitě stojí za návštěvu. Přesto, že jde pravděpodobně o jednu z nejstarších athénských čtvrtí, až do 19 století o ní moc zmínek nenajdete. V roce 1821 tady bydlel Lord Byron - což je z té doby jediná pozitivní informace. v 19 století se zde totiž usadila místní "mafie" (koutsavakides)  a Psiri se stala - dnešními slovy - "no go zónou". Gangsterů se zbavil až šéf policie Bairaktaris - předek majitelů docela známých athénských restaurací. 

Psiri mám nejraději večer a v noci - tma a spousta světel milosrdně vylepší otřískané fasády, všude je spousta barů a taveren, které se ještě úplně nepřizpůsobily turistům, občas tady narazíte na živou hudbu a vždycky je tady hodně živo. Jen jednou jsem po velké stávce viděla čtvrť potemnělou a prázdnou a byla docela děsivá - pochopila jsem tehdy, že tohle místo "dělají" lidi. Když jste v Psiri, neměli byste minout dvě věci, Ta první jsou graffiti - grafiti patří k dnešním Athénám stejně jako starobylé památky a na Psiri square a v okolí najdete několik opravdu jedinečných - za některými stojí INO - tak se občas koukněte nahoru. A ta další věc - cukrárna Little Kook, která svými neuvěřitelnými dekoracemi zabírá čím dál víc okolních uliček

Syntagma - tahle čtvrť se stejnojmenným náměstím je srdcem Athén - náměstí samotné je určitě místo, které musíte vidět, ale abych se přiznala, moc času tady obvykle netrávím. Výjimkou jsou jen Vánoční trhy, kavárna hotelu Plaza a National Gardens. Ale po pořádku - když se v roce 1821 "narodil" moderní Řecký stát, bylo hlavním městem Nafplio - Athény byly provinční městečko s max. 10 000 obyvateli. Pár let poté, co byl v roce 1832 Otto Bavorský zvolen Řeckým králem, bylo dnešní náměstí Syntagma vybráno jako místo pro královský palác - ten byl dokončen v roce 1843. Je ovšem třeba říct, že Otto Bavorský příliš populární nebyl - zemi se mu podařilo zadlužit, navíc obyvatelé neměli žádná práva, takže jen se Otto s manželkou Amalií nastěhovali, lidé začali před palácem demonstrovat a  požadovali ustanovení občanských práv. To se podařilo a v roce 1844 Oto vydal ústavu (Syntagma) a všichni muži získali volební právo. Ženy si ovšem počkaly do roku 1952. Náměstí, kterému se do vydání ústavy říkalo "palácové" s v roce 1844 stalo náměstím Syntagma. Od roku 1929 je palác sídlen Řeckého parlamentu. Prostranství před Parlamentem je určitě jedno z nejnavštěvovanějších míst v Athénách - u hrobu neznámého vojína probíhá každou hodinu střídání stráží. V neděli v 11:00 zde probíhá "velké" střídání stráží v tradičních uniformách. Parlament hlídají Evzones - příslušníci elitních jednotek Řecké armády. Mimochodem  - pro muže je v Řecku stále povinná vojna a tuhle službu si opravdu považují. Uniformy a "choreografie" pochodu je plná symboliky a bylo by to na dlouhé povídání - třeba klasická sukně "fustanella" má 400 záhybů, připomínající 400 let turecké nadvlády. Hlasitý úder těžkých bot při každém kroku pak připomíná předkům, že Řekové jsou stále tady.

National Gardens - zahrady za budouvou Parlamentu založila manželka krále Otty Bavorského, Amalie Oldenburgská - byly dokončeny v roce 1840, tedy dřív než samotný palác. Dnes jsou jedním z míst, kde se dá schovat před horkem a strávit příjemný čas mezi stromy, květinami a jezírky. Mé nejoblíbenější je želví  jezírko.

Jak jsem psala, nemám ambice popsat všechny athénské zajímavosti - určitě najdete spoustu dalších skvělých míst.

Na závěr pár praktických informací

Doprava, jak z letiště, tak z Piraea taxíkem nebo metrem - viz. sekce doprava. Autobusy jsem vyzkoušela jen několikrát a pokud se v Athénách nevyznáte, tak bych je moc nedoporučila - totéž se týká tramvají. 

Ubytování: obvykle se snažím bydlet v Koukaki, pokud je všude plno, tak Monastiraki nebo Psiri - tam ale bývá dost hlučno. Zvlášť od jara do podzimu bývají hotely, byty a vůbec všechny ubytovací kapacity dost plné, takže čím dál tím víc spoléhám na booking.com. Doporučení na vyzkoušené hotely najdete v dalším článku.